Bylo jednou jedno malé městečko, kde bydlel kluk jménem Matýsek. Byl zvědavý, veselý a měl jednu velkou zálibu – hrozně rád cestoval. Jenže teď byly prázdniny, venku pršelo už čtvrtý den v kuse, a tak si Matýsek smutně seděl u okna a říkal:
V jednom malém nádražíčku mezi zelenými loukami a vysokými horami žil malý modrý vláček jménem František. Nebyl to žádný rychlík ani hlučná lokomotiva, ale spíš malý šikovný motoráček, který každý den vozil děti do školy, babičky na trh a pošťáka s dopisy do vesnic.
Za sedmero loukami a devatero kopci, kde se lesy střídají s rozkvetlými loukami, žil v tmavé jeskyni had jménem Hugoš. Byl dlouhý, šupinatý a měl tmavě zelenou kůži, která vypadala jako mech. Všichni se ho báli. Ne proto, že by něco provedl – ale protože vypadal jinak než ostatní zvířátka v lese.
Kdysi dávno, za sedmi vlnami a jedním velikým majákem, existovalo kouzelné mořské království jménem Aquarina. Vládla mu moudrá královna Siréna, která měla dlouhé vlasy jako chaluhy a hlas, který dokázal utišit i nejdivočejší bouři. Všechno v království bylo v harmonii – ryby si hrály v korálových zahradách, delfíni zpívali, a medúzy svítily jako...
Za sedm horami a sedmi městy stála zvláštní továrna. Nebyla to obyčejná továrna – nevyráběla auta ani hračky, ale roboty. Každý robot měl svoje jméno, úkol a jednu zvláštní věc – srdce ze světla.
Bylo jednou jedno město, kde žil kluk jménem Matyáš. Skončil školní rok, dostal vysvědčení a už se nemohl dočkat prázdnin. Jeho rodiče museli do práce, a tak ho poslali na celé léto k tetě Jitce na venkov.
Za sedmi kopci a jedním dlouhým lesem se ukrývalo jezero tak krásné, že kdo ho jednou spatřil, tomu se navždy vrylo do srdce. Jmenovalo se Modroočko, protože jeho hladina byla tak modrá a klidná, že připomínala oči toho nejhodnějšího tvora.
V hlubokém lese, kde slunce jen jemně prosvítá mezi korunami stromů, leželo tajemné Království hub. Nebylo to království jako z pohádek, kde vládnou lidé nebo zvířata. Tady vládli… houby!