V jednom tichém městečku stála malá modrá dílna. Na výloze visel nápis "Opravy hodin a zázraků". Dílna patřila starému hodináři jménem pan Tikál, který uměl spravit úplně všechno – od kukaček až po kouzelné hodiny z pohádek.
Kdysi dávno, na kraji hlubokého lesa, žil chudý dřevorubec se svou ženou a dvěma dětmi. Jmenovali se Jeníček a Mařenka. Chaloupka byla maličká, dřevěná a obrostlá mechem. Každý den museli pracovat, aby měli alespoň trochu jídla na stůl.
Bylo nebylo, za sedmi kopci a třemi lesy žil malý hnědý medvídek jménem Brumlík. Bydlel v útulné chaloupce u potoka, kde si rád hrál, pekl medové koláčky a sbíral lesní jahody.
Za sedmi okruhy a sedmi šikanami, v zemi zvané Motoronie, kde se motory rodí ze stříbrných jisker a asfalt je hladší než sklo, žila malá formule jménem Fanynka. Nebyla to obyčejná formule. Měla červený lesklý lak, duhová kola a motor, který místo řevu zpíval jako lesní ptáček. Ale byla malá. Moc malá na to, aby někdy mohla závodit s těmi...
V jedné zapadlé horské vesnici žila holčička jménem Amálka. Byla to obyčejná dívka, ale měla neobyčejný dar – uměla rozumět zvířatům a rostlinám. Nikdo jiný ve vesnici o tom nevěděl, protože jí nikdo moc neposlouchal. Všichni se pořád honili za prací, úrodou a penězi, ale Amálka trávila celé dny v lese, kde si povídala s borovicemi, zachraňovala...
V jedné vesnici na konci světa, kde hodiny netikaly a slunce vycházelo tehdy, když se mu zachtělo, žil chlapec jménem Tonda. Byl to obyčejný kluk – měl rád knedlíky s omáčkou, sbíral kamínky s divnými tvary a nejraději si hrál v sadu za stodolou. Ale na rozdíl od ostatních měl zvláštní dar – když se soustředil, dokázal slyšet tikot velkých...
Kdysi dávno, v malé vesnici jménem Loučná, žil kluk jménem Honzík. Byl zvídavý, odvážný a měl jednu zvláštní vlastnost – v noci mluvil ze spaní o věcech, které nikdy neviděl. Jeho maminka říkala, že se mu zdají kouzelné sny, ale babička tvrdila, že je "nadaný pro cestování mezi světy".
Bylo jednou jedno malé městečko, kde bydlel kluk jménem Matýsek. Byl zvědavý, veselý a měl jednu velkou zálibu – hrozně rád cestoval. Jenže teď byly prázdniny, venku pršelo už čtvrtý den v kuse, a tak si Matýsek smutně seděl u okna a říkal: